Zítra se v Bari vyhlašuje nejzelenější město světa. Co si z toho odnese česká zahrada

Co se v Bari vyhlašuje

V italském Bari běží od 13. do 17. září 2026 už 78. výroční kongres AIPH a 15. září se na Castello Svevo vyhlašují vítězové World Green City Awards 2026. Do finále postoupilo 21 měst a soutěží se v sedmi kategoriích; kromě nich se udělují cena pro mladé a jeden celkový vítěz.

Pro představu, o co jde: hlavním vítězem ročníku 2024 byl program Urban Green Heart čínského Čcheng-tu. Nejde tedy o soutěž krásy záhonů, ale o to, co zeleň ve městě vyřeší.

Sedm kategorií jako sedm otázek na vaši zahradu

• Biodiverzita a obnova městských ekosystémů — kolik druhů tu najde v září potravu?
• Klimatická změna — kde je ve tři odpoledne stín?
• Zdraví a pohoda — dá se tu být, nebo se na to jen dívá?
• Voda — kam odtéká déšť ze střechy a z dlažby?
• Sociální soudržnost — je kde sedět víc než dvěma lidem?
• Městské zemědělství a potravinové systémy — roste tu něco k jídlu?
• Infrastruktura a obyvatelnost — vydrží to provoz a údržbu?

Ani jedna z těch otázek se neptá, jestli je zahrada hezká. A přesto zahrady, které na ně odpovídají, hezké obvykle bývají.

USA: měřítko a inženýrství

Americká škola pracuje ve velkém. Ocenění ASLA za rok 2026 i Landscape Design Awards Perennial Plant Association ukazují stejný směr: dešťové zahrady a bioswales jako běžná součást projektu, důraz na domácí druhy prérijního typu, výsadby, které se počítají na tisíce kusů. Zahrada je tam čím dál častěji technickou vrstvou města.

Asie: zeleň jako politika, ne kompenzace

Čcheng-tu, Singapur a jejich programy ukazují jiný přístup — zeleň se plánuje dopředu jako součást struktury města, ne jako náhrada za zastavěnou plochu. Vedle toho stojí japonská práce s extrémně malým prostorem: tsuboniwa, vnitřní zahrádka o pár metrech čtverečních, nebo suchá zahrada karesansui. Korejská tradice zase podřizuje zahradu terénu místo aby terén srovnávala.

Pro české zahrady je tohle nejpoužitelnější import. Malý prostor není překážka, je to zadání.

Západní Evropa: od vody po stín

Nizozemsko řeší především vodu a produkci. Britská škola „new perennial“ dala světu naturalistické trvalkové výsadby — referenčním bodem zůstává Piet Oudolf a letos Society of Garden & Landscape Designers ocenila za celoživotní dílo Toma Stuart-Smithe. Itálie přistupuje k zahradě přes historii a přes stín, což je v oteplující se střední Evropě znovu aktuální téma.

Česko: rostlina se stěhuje do veřejného prostoru

U nás se ve stejném týdnu odehrává něco menšího, ale příbuzného. V Litoměřicích běží od 3. do 27. září projekt Rozkvetlé dědictví, v němž floristé Zdeněk Kupilík a Matěj Tesárek postavili instalace přímo do historických budov města — na hrad, do kostela sv. Vojtěcha, Všech svatých a sv. Jakuba a do biskupské rezidence. Vstup je zdarma, čtvrtek až neděle.

Na podzim naváže Olomouc projektem Rozkvetlé památky (8.–18. října) kolem podzimní Flory. Pro zahradní a floristické firmy je to signál, kde vzniká nový typ zakázky — obec nebo památka, která chce sezonní práci s rostlinou, ne jen údržbu.

Sedm kroků na jedné konkrétní zahradě

• Nahraďte část trávníku trvalkovým záhonem — Echinacea purpurea, Sesleria autumnalis, Perovskia atriplicifolia, Amsonia hubrichtii.
• Udělejte mělkou prohlubeň, kam svedete vodu ze střechy, místo aby šla do kanalizace.
• Nechte semenné hlavy stát přes zimu; úklid odložte na březen.
• Vysaďte jeden strom navíc čistě kvůli stínu, ne kvůli vzhledu.
• Jeden roh zahrady letos neuklízejte vůbec a sledujte, co se v něm objeví.
• Přidejte vodní prvek velikosti kbelíku — stačí zapuštěná nádoba s kameny.
• Výsledek měřte počtem druhů, které tam žijí, ne počtem vysazených rostlin.